Adaptační kurz Srby

26.září 2025

První podzimní dny se uskutečnil adaptační pobyt žáků naší školy v nedalekých Srbech. Všichni jsme se společně sešli na místě určení, zamávali rodičům a ubytovali se na přidělených pokojích. Jelikož už jsme zde byli loni, věděli jsme, co nás čeká - hotel Astra nabízí dvoulůžkové pokoje, několik společenských místností, velkou a malou jídelnu, sportovní hřiště, venkovní altánek a jeho okolí spoustu možností k dalšímu vyžití. Ale tím úplně největším lákadlem je pro nás všechny bazén, který jsme měli k dispozici každý večer. A pokud nám po všech celodenních aktivitách přece jen zbyla nějaká energie, při vodních hrátkách jsme ji dokonale vyčerpali a celou noc jsme svorně děti i učitelé spali jako nemluvňata. 

První den nám počasí úplně nepřálo, ale my se nenechali rozhodit a obarvili jsme si trička batikováním. Fantazii se meze nekladly a vznikla z toho pořádná barevná divočina. Ani odpoledne se počasí neumoudřilo, a tak jsme si vycházku kolem Turyňského rybníku zpestřili návštěvou restaurace Racek. 

Druhý den déšť ustal, dopoledne jsme tedy věnovali míčovým hrám, dokonce proběhl i zápas ve florbale. Odpoledne už nás čekala první exkurze do historie. V duchu Starých pověstí českých jsme se vydali na Libušínskou tvrz, cestou jsme plnili dobrodružné úkoly inspirované příběhem Bivoje, Kazi či Horymíra. Jakým bylo překvapením, když na nás u Libušínské tvrzi čekala samotná Kazi s odměnou za přinesené bylinky! Poté se nás ujal pracovník vlastivědného muzea a umožnil nám vstup do libušínské zvonice. Samozřejmě nám povyprávěl zajímavosti a hlavně nám ukázal místo, odkud Libuše vyvěštila slavnou budoucnost našeho hlavního města.

Třetí den jsme se ponořili do neméně slavného období našich dějin a při návštěvě Lánského zámku jsme měli možnost dozvědět se o vzniku československého státu, o našem prvním prezidentovi, ale řeč přišla i na míšeňský porcelán, prvorepublikový film nebo benátské lustry. Na závěr jsme si v místní kapli zazpívali Ach synku, synku, což byla nejoblíbenější píseň Tomáše Garrigua Masaryka. Cestu zpět jsme si zahráli vědomostní hru týkající se obce Lány a na závěr jsme se zastavili na hranolkách v Tuchlovicích.

Ve čtvrtek dopoledne nás zase zastihl déšť, proto jsme zůstali v areálu hotelu a seznámili se s legendou o svatém Václavovi. Někteří si následně vyrobili zápich svatého Václava na koni, jiní si namalovali svatováclavskou vitráž. Odpoledne jsme si na mrákavské stezce připomněli Jiráskovy Staré pověsti české a ještě před večeří jsme stihli diskotéku. I poslední večer jsme si užili v bazénu.

Úplně poslední den jsme si zahráli na detektivy, přesunuli se do desátého století a vyšetřovali jsme vraždu svatého Václava. Porovnávali jsme důkazy, procházeli výpovědi podezřelých, sestavovali Václavův rodokmen, abychom na závěr odhalili, kdo byl pravým vrahem patrona naší země. Na rozloučenou nám v hotelu uvařili svíčkovou a pak tradá domů.

Jestli je cílem adaptačního pobytu stmelení kolektivu, hlásím, že mise byla dokonale splněna a i přes nepřízeň počasí jsme prožili týden plný výprav do minulosti, sportu, turistiky, ale především kamarádství.

Klára Uhlířová